Cesty z duše 2
Jsem otázkou
Jsem otázkou
jsem otázkou na lásku a bytí
jsem světlem, co zbloudilým
na cestu svítí
jsem stromem, v jehož stínu
znavení spočinou
jsem šumícím borem i lesní pěšinou
jsem živou vodou pro žíznivé
jsem kamenem v řece
jsem stokrát stejná a vždy poprvé
jsem krutá i něžná přece
jsem tvůj život
jsem otázkou věčnou
jsem tvé pochybení
tvé hříchy světa ve světě
kde už nic není
jen otázka a bolest
ta je věčná
jsem slova v prosté větě
a touha nekonečná
Nit osudu
Jako slizký had
se za mnou táhne
stopu svou nechává
občas se země nahne
děj smysl nedává
směju se svým zítřkům
prý světlé jsou
modravé nadějí
jak nebe nade mnou
kouknu nahoru
a černé mraky jdou
sudičky nit drchají
směju se tetkám bláznivým
když u kolébky stály
přadénko osudu zapomněly
doma snad, co já vím
zakoulelo se a ztratilo
tak plakat bych měla
myslíte?
To dobré, jako by ani nebylo
to zlé
pro ně místo dělá
to nevíte?
Bubliny z mýdla
Z mýdla bubliny
a slunce dodá barvy duhy
i na těch se dá vznášet
život dělá dluhy
pád tolik nebolí
když držím tě kámo,
jako i ty mně
ať už jsme kdekoliv
jen chvíli vzlétnout
a pak tiše padat
čekat na polibek země
pak hlavně - narovnat si záda
kousek pýchy zůstal
ještě ve mně
.
Černá je duše má,
jak křídla havrana
skřek dutě zní nocí,
mlha vkrádá se do rána
vrávorám dlážděním
a svůj klobouk odhazuji v dál
havran teskně zakrákoral
- kdo by o něj ještě stál?!
Kapka krve zdobí mi dlaň
a duše má dávno zkameněla
za vavříny platím svou daň……
……...
Do zad bodá smích a hrubá slova
na cáry rvou srdce mé zas a znova
klopýtám ulicí a v hlavě zní mi chóry
obloha bledne
havran skřehotá své memento mori
&
Ta tam je světská sláva
nade mnou už dávno slehla zem
snad vzpomínkou jsem
hvězdnou létavicí
zbloudilé třpytky, spadlé do trávy
za letních nocí voňavých
vznáším se kolem skrání tvých
a múzám šeptám
tichounké pozdravy
Memento mori
Prázdnota
Na prázdným nádraží ticho,
až bolí uši
......odjela nám láska
proč vzala kufry, kdo z nás tuší
smutný lampy hlavy v mlze kloní
světlo odráží koleje
jdu pustou ulicí
za mnou pokulhává naděje
a ve mně houstne tma
tma v ranci výčitek, slzí a trápení
nezbylo místo na lásku
to sladký mámení
pod košilí těžkej kámen leží
čas kolem běží
a v dálce houká vlak
špínu z bot smejvá déšť
pomalý kroky na chodník sázím
hrst hořkých vzpomínek přes rameno házím
trhám bludnej kruh.....a dobře tak!
Noc se vytrácí, jak zloděj snů
s pachutí černý kávy jen nerad vstávám
do prázdnoty dalších dnů
za prachy prý štěstí nekoupíš
prodejná je jenom láska
z lásky lhostejnost se rodí
prázdnota ....
každej říká jenom to, co se mu hodí
snad do loterie sázka
někdy šťastný číslo padne
naděje vadne,
jak starej kaktus na zápraží
zas slunce svítí a vlaky jedou
věřit nadějím se prodraží
prázdným, jak výplatní páska
.... odjela nám láska
z práznýho nádraží