Cesty z duše
Sbírka "Cesty z duše"
obsahuje 49 básní. Básně jsou různé (některé psané v mužském rodě, tato poloha mě baví) a vypovídají o mém pohledu na život a na svět kolem mě.
Básně "Anděl" a "Cesty" se dobře umístily v literární soutěži "Vyšehradská vize" a jsou publikované v jejich kronikách
za r. 2016 a 2018.
Obsah
Pokora
Vlčí máky
Žebrák nebo král
Jsem otázkou
Jdu cestou lásky
Sebepoznání
Beránci
Poznání
Bubliny
Nit osudu
Sluneční paprsek
Život
Zlatá rybka
Písmenka a znaménka
Snění
Života bída
Bolest duše
Ztráty a nálezy
Advent
Štěstí
Podzimní rozjímání
Memento mori
Pištci
Bolestná melancholie
Život
Čas
Cesty
Rozum
Kniha
Osud
Života běh
Štěstí
Přichází Zima
Královna Zima
Zimní čas
Hříchy lásek
Na sv. Valentýna
Příběhy
Jaro
Jarní pozdravení
Než si pro mě přijde
Blbě se směje měsíc
Tennessee blues
Životní omyly a prohry
Lehkost bytí
Křídla bláznů
Podzimní variace
Jenom slova
Žebrák, nebo král
Můžeš být rosou v trávě
i hvězdou na nebi
zrozenou se právě
můžeš být snem i vidinou
hučícím splavem i lesní tišinou
můžeš být silným i křehkým
jako křišťál průzračným
můžeš být čistým, jako letní nebe
můžeš být vzpomínkou,
která hřeje i zebe
můžeš být čímkoliv a kdokoliv sis přál
když s hlavou vztyčenou
jdeš cestou života
vpřed a pořád dál
když klopýtneš, tak vstaň
a narovnej si záda
není slaboch ten
kdo k zemi padá
jako ten, kdo shrbený o přízeň žadoní
a kdekomu bez úcty se pokloní
můžeš být pro mnohé skálou
i hrstkou šafránu
když ranec na záda si dáváš
po ránu
a jdeš s jasným čelem
pořád vpřed a dál
i když žebrákem se zdáš
můžeš se cítit jako král
Pokora
Chodíme pyšně,
když se nám daří,
ramena rovná a oči září.
Pod nohama pevnou zem
a nad sebou modré nebe,
říkáme často
Bože, netřeba mi tebe.
Po zemi bloudíme
a své hledáme štěstí
každý z nás
dostal od života pěstí.
Na hubu padáme
a voláme
Bože, ty to vidíš!
On jen zívne -
co jsi sel, to sklízíš!
A pak se usměje vlídně
člověče, neplač
není tak bídně.
Horší to býti může
život, to nejsou jen
rozkvetlé růže!
Pokoru v sobě
každý nosí,
co nás posiluje
jiné kosí.
Často se ptáme
tebe Pane
ty víš, tak řekni
co právě se stane.
Neznáme dne
ani hodiny .....
za kousek štěstí
jediný
a kousek
modrého nebe
životem se pachtíme
a hledáme
každý sám
sebe.
Vlčí máky
Vůně heřmánku ve vlasech
a krůpěje krve na bílé košili
rozkvetly vlčí máky v obilí
pod srdcem srdce tluče
duha nadějí a snů barví nebe
živote, zastav se na chvíli
kvetou vlčí máky v obilí
ze strnišť zebe
sepjaté dlaně spočívají v klíně
šedavé nebe halí stíny
byli jsme a budou jiní
odkvetly vlčí máky v obilí
Sebepoznání
Jsem vlkem v beránčí kůži
jsem ten, co životu dluží
jsem hladový a lačním po krvi
kdo padne, jako prvý?
Stádo rozprchlo se
strachy se třese
jenom jsem bral
a dával málo
kdo z vás ochotně svou kůži
na trh nese?
Je pozdě plakat nad tím
co se stalo
sedráno až na kost
je moje tělo
beránkem jsem
a plakat se mi chtělo
však duši vyprahlou
jako poušť Sahary
jenom prázdnota zahalí
Cesta lásky
Jdu cestou lásky, i když trnitá je
jdu cestou lásky
a pravda jde se mnou
jako hrozny vína zraje
jdu cestou lásky
a často klopýtám
jdu cestou lásky
tak, proč jenom jdu opuštěn a sám?!
Jdu cestou lásky
trnů šrámy hyzdí mi tělo
jdu cestou lásky
a srdce moje
aspoň kousek té lásky by chtělo
jdu cestou lásky
a potkávám jenom ty skoupé
na slovíčko
jdu cestou lásky
kdo zahřeje mé srdíčko?
Kdo potěší pohlazením dobrého slova?
Přes trní a kamení
klopýtám zas a znova
tou cestou lásky
která bolavá je, ve světě lidí
kde každý sám sebe jenom vidí
a slyšet chce to
co jeho uším lahodí
tak marnotratně perly pravdy
zahodí
jdu cestou lásky
která nekonečná je
až k duhovým vratům
ráje
Nit osudu
Jako slizký had
se za mnou táhne
stopu svou nechává
občas se země nahne
děj smysl nedává
směju se svým zítřkům
prý světlé jsou
modravé nadějí
jak nebe nade mnou
kouknu nahoru
a černé mraky jdou
sudičky nit drchají
směju se tetkám bláznivým
když u kolébky stály
přadénko osudu zapomněly
doma snad, co já vím
zakoulelo se a ztratilo
tak plakat bych měla
myslíte?
To dobré, jako by ani nebylo
to zlé
pro ně místo dělá
to nevíte?
Anděl
Potkal jsem
strážného anděla
na konci ulice
s rukama v kapsách
čepici vraženou hluboko
do čela
divil se velice
potměšilý úsměv
zdobil mu tváře
nad hlavou pohaslá záře
snad má dovolenou
myslí mou se mihlo
snad zlomené má křídlo
smůla na patách
se za mnou táhne
jako slizký had
kam šlápnu
tam přilepím se
snad lepší bude
chvíli zůstat stát
Jak dlouho ještě?!
Ptám se anděla
jenom zívne
a co já vím
uplivne vlídně
snad příští století
až zaplatím
životu daň
tak sypu mince
a prázdná je moje dlaň
dluhy mé se sčítají
marně doufám potají
na rohu
anděl otáčí se zády
nenadál bych se zrady
on vrátí se, to nevadí
Naděje
tichý hlas o uši mi zavadí
ztrácí se mi v davu
zouvám boty a jdu dál
snad potkám Štěstí
zvedám svou pyšnou hlavu
tak, než si pro mě přijde
ta Černá paní s kosou
svou patou bosou
ať na trny si šlápnu
ať dostanu pěstí
přesto půjdu dál!
Blbě se směje měsíc
Když nechce se spát
hledím na nebe
blbě se směje měsíc
a v dálce vyje pes
smečka hladových psů
stejně, jako včera
zítra i dnes
číhá na oběti
lidi jsou jen smetí
ve vesmírném
nekonečnu
za vlahých večerů
když vítr šumí ve větvích
slyším
jejich chraplavý smích
blbě se směje měsíc
jsme jenom hračkou
dění kolem
ač beránkem jsi
často se cítíš
být volem
měsíce škleb
nálady nepřidá
byla, je a bude
doba bouřlivá
smutné
hrdinů kříže
ví, že....
Tennessee blues
Vzpomínky, jako ptáci
letí hlavou....
červánky nad horami
něžný opar halí Šumavy lesy
zpívám blues Tennessee
modravé borůvčí a voňavé vřesy.....
lodičky z papíru po vodě plavou
oblačné nebe nad mou hlavou
a přede mnou cesty kus
pěšinou mezi poli
obilím zlatým
zpívám své smutné blues
lodičky papírové potápí se
vzpomínky v srdce bolí
kamenné hrnce na plotě
kaplička s vlčími máky
u cesty, mezi poli
Šumavou krásnou
s dírou v botě
šla bych zas
tam v dálce kdesi
zpívám své smutné
blues Tennessee
Útržky
Osud
…….po listu list k zemi padá a tiše šumí les….co kdysi bylo, dávno odnesla řeka, neštěkne po tobě pes, sláva dnů příštích na každého čeká….z nadějí a slibů nepostavíš most, tak vezmi do své tu dlaň, která čeká…..až půjdeš kolem, ve zlaceném hávu, či bos
Beránci
Mít nebe nad hlavou plné beránků, nechat šeptat si vítr do spánků.....vdechovat vůni života z plných plic.......v rozkvetlé trávě si hovět a pak už nic..... ptám se tě -
Bože, co je to s tebou?......vzpomínky v srdci zatlačí a občas zebou........kdes byl, když se to stalo? ... a pak se usměješ....dík i za to málo... počítám beránky a lehko je mi, tady na tvrdé a studené zemi....
Patricie Hlavsová@centrum.cz
děkuji za návštěvu a váš zájem