Slzy lásky 3
Zraněná pýcha
Se srdcem na dlani
k tobě vcházím
na pravdu a upřímnost
sázím
ego schované
v kapse tlačí
snad mi prachy
stačí
na kytku růží
a prstýnek zlatý
v srdci oheň a v zádech
mráz
rána pěstí pro jednoho
z nás
náhle tma
....konec snů a nadějí
být sám raději?
Sahám do kapsy
a s vlastním egem
na dlani
očekávám
svítání
Krabici s vlastním egem
do skříně dávám
v podivné předtuše
mávám
všem dobrým zprávám
na dveře hledím
v očekávání
a tiše vchází svítání
do duše
co v srdci nosím
to láska je
na čistou strunu
zahraje
kdo zraněn
k zemi padá
má, či nemá mě ráda
svítá mi v hlavě
kde kladiva buší
co zrada je
málokdo tuší
odpouštím
šeptám prázdným dveřím
čekám a věřím
čekáš marně
směje se
zraněná pýcha
tam někde v dálce
jen pro tebe
někdo dýchá....
tak zvedni se
a běž!
Jen tak poznáš
pravdu i lež
Loučení
Tak, co ještě zbývá
mávnout rukou
polknout slzy
na loučení
je snad trochu brzy
tak už to v životě chodí
tak už to v životě bývá
málokdy si člověk s člověkem
sedne
víra v dobro
rozdíly stírá
tak nadechni se
zavři oči
roztáhni křídla
a leť
přenes se přes tu zeď,
která obklopuje tě
a chrání
překvapí tě,
co všechno najdeš za ní
tak, co na tom sejde
co se tak do jedné věty vejde?
Říkáš sbohem
do toho ticha
slzy pálí, v hrudi píchá
osten růže
její plátky pokryly zem
na které stojíš
otevřít oči se bojíš
kdo za to může
tupá rána do čela
co bylo
už není
tak, proč bys brečela
podívej
kde jsi ty
kde je ta zeď
tak žij
teď
chraň svá křídla
v každé době
věř sama sobě
Prázdnota
Na prázdným nádraží
ticho, až bolí uši
odjela nám láska
proč vzala kufry
kdo z nás tuší
smutný lampy
svý hlavy v mlze kloní
světlo odráží koleje
jdu pustou ulicí
nic zvláštního se neděje
jenom ve mně houstne tma
tma v ranci
výčitek, slzí a trápení
nezbylo místo na lásku
to sladký mámení
prázdnota
pod košilí
těžkej kámen leží
čas kolem běží
a v dálce houká vlak
špínu z bot smejvá déšť
pomalý kroky
na chodník sázím
hrst hořkých vzpomínek
přes rameno házím
trhám bludnej kruh
a dobře tak!
Noc se vytrácí
jako zloděj snů
s pachutí černý kávy
jen nerad vstávám
do prázdnoty
dalších dnů
za prachy prý
štěstí nekoupíš
prodejná je jenom láska
z lásky lhostejnost
se rodí
prázdnota
každej říká,
co se mu hodí
snad do loterie sázka
někdy šťastný číslo padne
naděje vadne
jak starej kaktus
na zápraží
zas svítí slunce
a vlaky jedou
věřit nadějím se prodraží
prázdným
jak výplatní páska
odjela nám láska
z prázdnýho nádraží
Motýli
Nelámej motýlům křídla
to největším je hříchem
dovol jim vzlétnout
kochej se tichem,
ve kterém jenom
srdce tluče
to nejkrásnější je píseň
hýčkej jemně ve svých
dlaních
tu křehkou krásu mládí
lehounká, jako dech
tě něžná křídla hladí
v hrudi tíseň
a strach vzhlédnout
ke křídlům motýlím
setřený pel
na bříškách prstů
pálí
tak dovol jim vzlétnout
unesou tě
do bezvládí
Zlomené srdce
Svou lehkou nožkou bosou
vcházím do tvých snů
večerní rosou
nemáš ani zdání
co skrývá duše víl
i kdybys tisíce let žil
kolik je snů a kolik přeludů
zvoucích k milování
kdybys tu jedinou noc
se mnou byl
nevzpomeneš jiných,
co vejít tobě
do mých snů ti brání
nemají víly duši snad
to nutí k pousmání
kolik je snů a kolik osudů
teskno ti bude,
až s tebou nebudu
když červená se den
a nad lesem mlha stoupá
noc nebyla skoupá
podívej
den vchází tiše, jako sen
noc tlačí do kouta
a svítání
nebrání milování
tak usínej
má lásko znavená
vílí nožky zlehka odnáší
přeludy i touhy
snad sen to byl pouhý
tak co bolí v hrudi,
když se budím
to střepy srdce
zlomeného
jak křídel
anděla
kamenného
na oltáři
lásky
Zklamání
Láska je prý ten největší dar
tak kdo by se bál
ten kousek maličký
urvat pro sebe
na perutích vznášet se
až někam do nebe
dávat a brát
smát se i plakat
řítit se k zemi bez padáku
na očích páskou přelepené
růžové brýle
vzpomínat na krásné chvíle
když podzimní listí
barví se do zlatova
májová kvítka
odnesl čas
malinký ohýnek
zanechal v nás
snad zahřeje
až jednou přivanou závěje
co je to láska
v máji dech se tají
a srdce zprudka buší
málokdo tuší, co přinese čas
rozkvetlou sedmikrásku
hýčkám si v dlani
.....prší a déšť smyl slzy
je příliš brzy myslet na lásku
polibek letmý v májovém opojení,
co bylo, už není.
sundávám pásku
Myšlenky
Nevěřím slibům a nadějím
pletoucím hlavy bláhovým
co je to láska
ráda vám napovím
to nejsou planá slova jen
bludičku znavenou
uloží do peřin
když končí se den
myšlenky
jako obrazy malují
vzpomínky
city a pocity
barvy rozpodivné míchají
přes rdící se červenou
modrou a zelenou
vonící nadějí
až ke slunci žluté
a nikdy ne černé
to snad jen bílé raději
bílou jenom víra dělá
a na tu já sázím
když do studny nitra svého
hrst drobných házím
Listopad
Vzpomínky stékají po okenních sklech
na parapetu tančí kapky tanec bláznů
marných slibů milencům
reznou v uších
jako z hladových polí hlasy vran
šálky kávy nedopité
a ve zdech plíživé ticho opuštěných rán….
u plamínků svíček mihotavých
ze svých hříchů budeme se kát
z lesů snesl se tklivý listopad
Co je to štěstí
Chci být tím ježkem ve zlaté kleci
štěstí jsou prachy a moc a sláva
to ví všichni, přeci
až zubatá kosou mávne nade mnou
a do pekla spláchne moji duši
tak zasměju se bláhovým
smrt, ta každému z nás sluší
štěstí je jenom bláto
na pozlátku života
co stálo trochu za to
se, jak třpytka třepotá,
jak suchá větev ve větru
škrábe na sklo okenní
tak, užívám si noci,
než se rozední
a paprsky slunce obejmou mě zcela
štěstí,
to je teplá náruč, kterou jsem vždycky chtěla
co je to štěstí, příteli,
když vidíme se pouze v neděli?
Sněhová romance
Chci být tvou létavicí
s bambulí na čepici
a nosíkem s vločkou sněhu
dávat ti ochutnat lásku i něhu
dávat ti ochutnat sebe
vznášet se s tebou až do sedmého nebe
na vločkách sněhových posílám přáníčko
usměj se maličko
nikomu nepovím, co dávno vím
že mě máš na háčku, sněhový panáčku
tvou duši prokřehlou, kdo asi zahřeje
až prošlape k tobě, hluboké závěje?
Korálky
Tak zůstaň
ještě můžeš mi lhát
zůstaň mi aspoň chvilku
prý měl jsi mě rád
já tebe snad
co já vím
v pelíšku zbyly jen slzy
v závoji jemných pavučin
srdíčko z pouti schované
na nitku navlékám
korálky z vlastních vin
tvůj obtisk ve mně navždy zůstane
fotka na zdi zuby cení
falešný úsměv
jako dýka bodá v duši
co bylo, už není
co bude, kdo z nás tuší
co je to láska
marně se ptám
medvídka z plyše
jsem sama a ty jsi sám
šeptám mu tiše
tulí se ke mně
v něžném objetí
nevinný pohled
korálkových očí
a svět dál se točí
Čas
Podzimní vítr odnáší plátky růže
bylo jaro a přešlo léto
kdo za to může
ptám se zlatavého listí
na vodě
nastane zima
budu v pohodě
zamrzne bolest i touha
zbyde po tobě
jizva pouhá
Proč
Proč ptáš se "mám zůstat"
když říkáš "odcházím"
proč říkáš "mám tě rád"
když odcházíš
ve vlasech vítr
a slzy na tvářích
to jsou jen kapky deště
tak lži mi chvilku ještě
proč říkáš "neplač"
a "už musím jít"
proč ptáš se mě "jak je ti"
když poznáš slzy
nezkoušíš objetí
říkáš - je snad brzy
na sbohem
zbabělče!
Už za prvním rohem
klufat budeš sms
té, kterou budeš mít
dnes
Májový den
Léto tančí po špičkách
na vrcholcích trávy
smutný máj se loučí
v slzách ranní rosy
tep milenců o smilování
prosí
čas přeje
letním láskám
v srdcích hřeje
touha
lehkostí
motýlích křídel
dotýká se
tebe
jsi moje nebe
Letní romance
Posílám pozdrav a vůni sebe
zlehounka dotýkat se nebe
cítit tebe v sobě
to už je příliš,
šeptá rozum, tam někde vzadu
a tělo křičí ještě
teď mlč, potom mi dáš radu
hvězdy tančí, jako opilé
znaveně padají do trávy
na víčka snášejí se kapky rosy
šťastný ten kdo láskou pláče
i ten kdo prosí
světýlko naděje zažehá svítání
tělo se nebrání
Samota
Mlhavým ránem
vleču se domů
chci házet klobouk
a není komu
odešla láska
práskla dveřmi
tma ve mě
jak smuteční páska
to bolí, věř mi
pochmurný večer
lednice prázdná
a ticho v domě
snad bych i brečel
nebýt už po mně
Návraty
Kdybych hlavou proti zdi šel
a zkoušel vítr otočit
snad štěstí by se usmálo i na mě a na rameno mi sedlo
jak letní motýl, hladilo mě svými křídly
kdybych jinak žil
a kdybych vrátil čas a peníze pršely mi z mraků místo deště
tak tebe nevyměnil bych, moje lásko
pokorně šeptal bych - zůstaň se mnou ještě
kdybych snad proti proudu času mohl jít
a změnit mohl, jak jsem žil,
tebe, moje lásko - tebe bych nevyměnil
Letní ohlédnutí
Brouzdám se rosou, svou nožkou bosou
večerní vítr cuchá mi vlasy
na co myslíš si asi, tam někde v dálce,
s jinou v objetí
to jenom tichý měsíc ptá se - jak je ti?
A šum listoví, odpověď napoví
Vzpomínky
Vnímám tvou vůni z polštáře
rozespalá po ránu
a teplo tvých dlaní
bloudí mi po těle
chmýří z pampelišek
už podzimní vítr
roznesl do polí
vzpomínky zahřejí i zabolí
Nevinnost
Vzkažte andělům moje pozdravy
ať se pobaví
čekala jsem a čekala
oni karty hráli
čekankou jsem byla
jenom bolest v srdci zbyla
andělé se smáli,
proč by pomáhali?
Ať si každý plesá,
když potácí se z lesa
pomoc slibovali, potměšilci malí
Kamínky
Vzpomínky
ty drobné kamínky
naděje
schované hluboko v nás
plamínek v srdci
zahřeje
že vrátí se čas
srdíčko z kamínků
hřeju si v dlani
přeněžnou vzpomínku
zahalil čas
závojem z pavučin
plamínek skomírá
svítí a nehřeje
ta tam je naděje
kdy se poučím?
Iluze lásky
Snad, kdo ví
vítr odpoví mi tiše
na otázky
láska
to je klišé
a sebeláska
sebeklam?
Co můžu vědět
a co znám?
Co život pro mě znamená,
když tobě se dávám
zmámená?
Zmámená touhou
pouhou
a iluzí
iluzí lásky
touhy po věčnosti
vyrytá srdce
do kůry stromu
slaně chutnají slzy
sama kráčím domů
Vítr
Vítr svál slzy i popel
vzpomínek
nový den červánkem hoří
nemilosrdný budík všednosti dnů
vzdušné zámky boří
mozaiky poslední kamínek
chovám si v srdci na památku
to prý se sluší,
kdo ví
snad zaplní to prázdno v duši
snad, vítr mi poví
Čas
Stopy v písku smazal čas
na chmýřích pampelišek
odlétlo léto
to hřejivé zůstalo v nás
voňavé první lásky
a hvězdnatých nocí snění
přikrylo podzimní listí
v mlhách se budí ráno
tak sbohem má kráso
všech krás
Budu tvou vrbou, chceš - li....
šeptej mi tajná přání..…
tužby své pod kůži piš mi,
o kterých nemám zdání..…
žhavým perem lásky piš mi do dlaní
předám ti ty své,
než přijde svítání