Chodníčky života 2
Podzimní blues
Z nebe pláče déšť
a v kalužích směje se ráno
neslepíš, co je rozerváno
co bylo, vem to nešť!
Pod košilí prázdno
na jazyku hořká pachuť noci
a bolest roste
kam odešla nám láska
ptám se holých stromů
snad posté
………………………………………
Výčitky čvachtají v botách
s blátem prázdných slov
a vypnutý mobil těžkne v dlani
zapomenu na ni!
V kalužích směje se ráno
neslepíš, co je rozerváno
Slzy máminy
Z modravých oblaků
obálky
vonící dálkami
hladí seschlé ruce
jako větve starého stromu
ve schránce pozdravy
v očích slzy čekání
vrať se synku domů
Co je to láska matčina
proti životu?
Tak, jako starý strom
vzdychá po spadaném listí
tak srdce matky vzpomíná
a slzy duši čistí
Mušličky
Mušličky sbírám do kapsy
něžné pozdravy moře
bílé láskou vonící
ty černé, slzavé hoře
kam se lásky ztrácejí
ptám se racků na skalách
mušličky marných nadějí
odnáší vlny,
tam někde v dálavách
Kopretiny
Vlaštovky,
jako černé korálky
řadí se na cestu
ve vzduchu volání
oblaka barví nach
kytici kopretin
dávám do džbánku
poslíčky dobrých zpráv
Živou vodu piju z červánků
v kavárně čas
dnes podává se štěstí
tak pijte všichni dosyta
podává se láska
šálky vonící
ochutnal každý z nás
V kavárně zavřeno
slunko zamklo k západu
v trávě šálky nedopité
směju se svému nápadu
a volám – ozvěno!
"Dej kousek náplasti
mé duši zbité."
V dešti
Jak tklivá je vůně podzimu!
Těžká vzpomínkami
omývaná slzami deště
tak líbej mě ještě
a směj se mým pochybám
říkal jsi často – neptej se, já vrátím se zas
kdyby zastavil šel čas!
Na náhrobku lásky zmoklé růže
v ústech slané kapky deště….
snad osud za to může
Tak líbej mě ještě
slyším šeptat ta slova
v prázdných alejích, jako má duše
odpověď hledám zas a znova