Chodníčky života
Tato sbírka bude postupně tvořena z nových, aktuálních básní.
Verše budou o přírodě, o životě a také o lásce. Protože láska se životem souvisí a prolíná se do všech jeho oblastí.
Budu je sem vkládat, podle toho, jak mě zrovna múza políbí. :)
Název sbírky mě napadl při skládání veršů ke svatebnímu obřadu mého syna.
Tyto úvodní verše jsou věnovány jemu. :*)
Chodníčky života
Chodíme po špičkách
kolem svých bolestí
starosti všedních dnů
jako kamínky v botě tlačí
pohladit úsměvem mnohdy stačí
když znaveni padáme do peřin
vkrádáš se do mých snů
a já tvým lehce uvěřím
chodíme po špičkách
kolem svých radostí
chodníčky sypeme štěstím
odhodláním a vírou
a taky nadějí
chodníčky života
snad nezarostou nudou
a zklamáním
později
.
Chodíme po špičkách
kolem svých přání
do větru šeptáme
tajemství
naše dny příští prstýnky spoutají
chodníčkem z růžových květů
kráčíme a nemáme zdání
kde končí
jen doufáme potají
že nedostihne nás nicota
za bránu nových světů
vcházíme po špičkách
a dny minulé se s námi loučí
závojem z holubích křídel
smeteme plevel
z chodníčků života
Líná neděle
Hříšné sny
vkrádají se do spánku
tvé teplo v mých dlaních
otevírá svítání
po cestách prach
a v lukách vůně heřmánku
v kostelíku zvoní k pokání
vůně kávy láká mě z postele
malinový koláč drobím na polštář
"zdravím tě líná neděle"
buď požehnaná chvíle
říkám si tiše
blaženě zavírám oči
v kostelíku dozpívali
svět dál se líně točí
Závidím
Ptákům lehkost křídel závidím
s níž vznáší se nad prachem cest
rose v trávě závidím
a stéblům trávy vděčnost
se kterou tíhu jejích krůpějí musí nést
tokům řek jejich dálky závidím
a jistotu moří, kam mohou vtéct
modř oblakům závidím
nadějí voní
vrcholkům hor závidím
že tíhu světa dokážou nést
Zemi její trpnost závidím
a poutníkům pokoru
s jakou chodí po ní
závidím alejím podél cest
neměnnost zlatého listí
potůčkům zurčení závidím
vážkám třpyt
a básníkům věčné snění
závidím…...
Májová
Ulice
Ulice v dešti
na paletě barev,
jako od Moneta
paprsky pozdního slunce
odráží jiskřičky v očích dětí
a v kalužích útržky modrého z nebe
v ozvěnách klopyty klop
doznívá déšť na římsách
barvy a vůně
cinkot vzdalujících se tramvají
souzní s tesknou písní tuláka
připozdívá se
lampy se usmívají do šera
a mistr Monet svou paletu odkládá
nad hlavami koček v odlesku světel
ulice po dešti pokojně oddychuje
Láskou voní čas
to máj se hlásí
nový život proudí v nás
jako mladé víno kvasí
zase kvetou šeříky
a stromy jabloní
k polibkům svádí
svěží vítr dívkám
sukénky hladí
a mládencům září oči
Země dál se točí
slunce usmívá se
celé té jarní kráse :)