Podzimní preludium

 

Pestrobarevný šat svůj o trní si dral,

zlato do nenasytných alejí       sypal

nevěstě své k nohám pad znavený,

poté v pokoře vstal a rubínem v kalichu připil, láskou zmámený....:*)

ženich Podzim nevěstu svou do náruče bral, dlaněmi horkými od lásky

sliby šeptal do polí prázdných klasů,

babím létem vonící

nevěsta Zima pyšná ve svém chladu,

zdobena stříbrem ranních mrazíků

své slovo vrací,

           vzdálená

po chmýří pampelišek na uschlých trnech spadaných růží šípkových

poslední sbohem zlomený Podzim posílá

…...zahalen v plášti mlh,

​

jak snadno  pro lásku se umírá

 

 

 

 

 

 

​